Jak už zde bylo kdysi zmíněno, Tatry byly modelovány ledovci a získaly tak svoji současnou podobu, která lahodí nejednomu oku. Pravdou však je, že právě díky ledovcům zde přežilo mnoho druhů živočichů a rostlin, které by jinak neměly šanci.
Vysoké Tatry se dělí do několika vegetačních zón, jež se od sebe liší klimatickými podmínkami. S rostoucí nadmořskou výškou pochopitelně klesá teplota, což má za vliv snižování bohatosti vegetace a živočichů, jelikož ne každý druh je schopen čelit drsnějším podmínkám. Díky zkoumání se však zjistilo, že některé druhy mechu jsou schopny fotosyntézy dokonce i při teplotě -5 °C, zároveň jsou v létě chráněny před zářením.
U zvířat se často stává, že se před chladem uchylují do nižších poloh nebo hledají úkryt ve skalách, to platí zejména u kopytníků a ptáků. Nelze však nezmínit pro Tatry typické kamzíky a medvědy, ti obývají i ty nejvyšší části. Najdeme zde i menší šelmy, třeba lišku obecnou, kočku divokou, kunu skalní, občas i jezevce. Lze zde narazit také na některé druhý netopýrů – netopýr pestrý, netopýr velkoduchý či vrápenec velký. Z ptactva zde mají zastoupení například orel skalní, orel křiklavý a orel mořský, dále pak jestřáb lesní, krahujec či tetřev hlušec a čáp. V lesích se zase skrývají sovy, jmenujme zejména tu největší a to výra velkého.
V Tatrách najdeme kolem 1200 druhů vyšších rostlin, 900 řas, 700 lišejníků a více než 500 druhů mechů. Důležitým prvkem jsou takzvané endemity (druhy, které jinde na světě nerostou), k těm patří například mák tatranský, lžičník tatranský nebo stračka tatranská. Dále je tu několik rostlin, které pochází právě už z doby ledové – borovice limba, zvonek ledovcový, dryádka osmiplátečná, podbělice alpská – ty nazýváme „glaciální relikty“.
Ale už bylo biologie, je na čase vyrazit na průzkum. Za návštěvu bezpochyby stojí Belianska a Važecká jaskyňa. Belianska jeskyně kdysi sloužila zlatokopům, dnes jsem o velice oblíbené turistické místo. Uvnitř se nachází mnoho malých jezírek a můžete obdivovat nádhernou jeskynní výzdobu z krápníků. Nachází se zde dokonce takzvaná „hudobná sieň“, která svůj název dostala podle melodie, již tvoří dopadající kapky vody. Ve Važecké jeskyni byly kdysi nalezeny ostatky jeskynního medvěda. I zde naleznete krápníkovou výzdobu.
Teď si zase něco málo řekneme o vodopádech. Kmeťov vodopád je ledovcového původu, díky své výšce 80 metrů nejvyšším vodopádem na Slovensku. Vodopády Studeného potoka jsou kaskádou taktéž ledovcových vodopádů, přesněji jde o Malý, Skrytý a Dlhý vodopád, společně vytváří Studený potok. Obrovský vodopád se nachází na Malém Studeném potoce přímo na Tatranské magistrále v ústí Malé Studené doliny, jeho výška je asi 20 metrů, jedná se tak o pátý nejvyšší vodopád ve Vysokých Tatrách. Zdání mohutnosti mu dodává skutečnost, že voda vytéká z úzkého skalního hrdla, které má šířku asi jen 0,5 m. Třetím největším vodopádem Vysokých Tater je pak přibližně 25 metrů měřící Skok v Mlynické dolině v nadmořské výšce 1730 metrů. Po jarním tání je velmi mohutný a působivý. Pak je tu ještě Velický vodopád (někdy přezdívaný Večný dážď). I v tomto případě se jedná o ledovcový vodopád, vysoký je přibližně 15 metrů.
Uvažujete o návštěvě jeskynní nebo se chcete raději vydat k vodopádům? V obou případech vězte, že je v Tatrách celkově nutné znát základy ochrany přírody a nijak do přírody nezasahovat. Chráněné rostliny není dovoleno ničit, vykopávat, přesazovat ani trhat, zkrátka jakkoli narušovat jejich přirozený vývoj. Při ochraně živočichů se pozornost věnuje nejen živým jedincům, ale i jejich vývojovým stádiím, uhynulým a preparovaným jedincům, také ochraně jejich stanovišť, míst jejich reprodukce, vývoje, získávání potravy, migračních zastávek a koridorů. To musí každý turista v Tatrách vědět a samozřejmě respektovat.